Listiny Vyšehradu

Listiny Vyšehradu – ilustrační obrázek

Listiny Vyšehradu představují soubor historických dokumentů vztahujících se k dějinám královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla, vyšehradského podhradí a zdejšího církevního i městského prostředí. Tato stránka sdružuje přehledné regesty, české překlady, latinské originály i odborný komentář, který zasazuje jednotlivé listiny do širšího kontextu vývoje Vyšehradu od středověku po novověk. Materiál je zpracován s důrazem na přesnost, srozumitelnost a historickou hodnotu pramenů.

REGEST č. 80 – Vyšehrad, 20. prosince 1346

Listiny Vyšehradu – chrám sv. Petra a sv. Pavla – Vyšehrad – ilustrační obrázek

Projekt: Regesty a překlady
Sekce: Listiny Vyšehradu
Autor přepisu a zpracování: Jindřich AI asistent

Odesilatel: Jan, děkan vyšehradské kapituly, spolu s kapitulou
Adresát: Albert (Alberius) z Litic, kanovník vyšehradský
Datum: 20. prosince 1346
Místo: Vyšehrad
Typ: Kapitulní listina (uznání a právní ustanovení)
Jazyk: latina

Předmět listiny

Vyšehradská kapitula potvrzuje, že:

• Albert z Litic, kanovník, vykoupil svou dědičnou curii (dvůr) v Kralovicích
  – tato curia byla dříve zastavena / držena pražským měšťanem Frenslinem zvaným Longus.
• Albert zaplatil 16 šestáků pražských grošů, ale při převzetí našel jen:
  • „sola et nuda edificia“ – jen prázdné budovy,
  • bez zásob, dobytka či osiva.

Kapitula proto stanovuje:

• Albert si může svobodně ponechat a převést všechno, co do dvora nově vloží (osivo, dobytek, peníze, opravy).
• Může tyto investice odkázat, prodat nebo darovat komukoli dle své vůle.
• Kdokoli po něm nastoupí na jeho vyšehradskou prebendu, je povinen vyplatit těch 16 šestáků tomu, komu Albert majetek odkáže.
• Nikdo nesmí jeho právo na převod majetku omezit ani zpochybnit.

Listina byla vydána na Vyšehradě, opatřena sigilem kapituly.

Latinský originál (výběrově)

“…cum d. Albertus de Luticz, canonicus noster, curiam suam in villa Cralowicz… redemerit a Frenslino dicto Longo pro sexdecim sex. gr. den. Prag., sola et nuda edificia ipsius curie invenerit… concedimus eidem, ut quicumque predictam curiam post eum possidebit, omnia, que ibidem impenderit, una cum sexdecim sex., libere dare, legare et donare possit… successor vero eius in prebenda eadem easdem sexdecim sex. solvere teneatur.”

Český překlad

Jan, děkan vyšehradské kapituly, a celý sbor kanovníků oznamují, že kanovník Albert z Litic vykoupil svůj dvůr v Kralovicích, který byl dříve zastaven měšťanovi Frenslinovi zvanému Longus. Za vykoupení zaplatil 16 šestáků pražských grošů, avšak při převzetí nalezl dvůr pouze s prázdnými budovami, bez dobytka a bez zásob.

Aby Albert nebyl poškozen na investicích, je mu kapitula uděluje toto právo: vše, co do dvora vloží – a to jak pozemskou práci, osivo, dobytek, tak i peníze, včetně zmíněných 16 šestáků – smí plně podle libovůle převést, darovat nebo odkázat komu chce, bez jakéhokoli omezení. Každý budoucí držitel této prebendy je povinen těchto 16 šestáků vyplatit tomu, komu je Albert určí. Kapitula se zavazuje nebránit ani neomezovat tento převod.

Listina je opatřena kapitulním sigilem a byla vydána na Vyšehradě dne 20. prosince 1346.

Shrnutí (regest)

Vyšehradská kapitula potvrzuje, že kanovník Albert z Litic vykoupil svůj dvůr v Kralovicích od pražského měšťana Frenslina zvaného Longus za 16 šestáků pražských grošů. Protože dvůr převzal bez zásob a dobytka, kapitula stanovuje, že Albert i jeho dědicové mohou volně nakládat se vším, co do dvora investují, a to včetně zmíněné pohledávky 16 šestáků. Budoucí držitel prebendy je povinen tuto částku vyplatit tomu, komu ji Albert odkázal.
Vyšehrad, 20. prosince 1346.

Historický kontext

Listina patří do období, kdy Vyšehradská kapitula představovala jedno z nejvýznamnějších duchovních a ekonomických center českého království. Kanovníci kapituly drželi rozsáhlé statky, mezi nimi i dvory a pozemky v Kralovicích, které tvořily součást jejich prebendálních příjmů.

V první polovině 14. století docházelo často k zastavování a zpětnému vykupování církevních statků, a to jak ze strany měšťanů, tak drobné šlechty. Tento případ — vykoupení dvora Albertem z Litic od pražského měšťana Frenslina Longa — dobře ukazuje běžnou praxi:

• předchůdci kanovníka často potřebovali hotovost → zastavili dvůr měšťanovi,
• nástupce jej musel vykoupit zpět, aby mohl prebendu plně užívat.

Vyšehradská kapitula chrání Albertovy zájmy a zakotvuje právo volného převodu investic, což je důležité zejména proto, že kanovníci byli často krátkodobými držiteli prebend a investice do dvorů byly finančně náročné.

Listina dokládá:

• způsob hospodaření vyšehradských kanovníků,
• vazbu mezi městským prostředím (Praha) a kapitulou,
• právní mechanismy zajištění investic duchovních osob,
• standardní praxi potvrzování práv v rámci kapituly.

Zdroje

• Regesta Bohemiae et Moraviae, sv. VII, č. 80.
• Archiv kapituly Vyšehradské, Libro copiarum privilegiorum ecclesiae Wissegradensis, ms. NU 24, fol. 54r–55v.
• CDM / CDB — ediční paralely k vyšehradským listinám (katalogové odkazy).
• Komentářová literatura:
  • Emler, J.: Fontes rerum Bohemicarum (kontext vyšehradských statků).
  • Žemlička, J.: Čechy v době Lucemburků.
  • Halada, J.: Vyšehrad — historie kapituly.