Listiny Lucemburské

Listny Lucemburské – ilustrační obrázek

Listiny Lucemburské – obsahují historické listiny z období vlády lucemburské dynastie v českých zemích. Najdete zde přehledné regesty, překlady, původní latinské texty, shrnutí obsahu i širší historické souvislosti jednotlivých dokumentů. Cílem rubriky je zpřístupnit lucemburské prameny odborné i široké veřejnosti v moderní a srozumitelné podobě.

Regest č. 21 – Lucemburk, 16. října 1346

Listiny Lucemburk – kostel v Albrechticích u Sušice – ilustrační obrázek

Projekt: Regesty a překlady
Sekce: Listiny Lucemburské
Autor přepisu a zpracování: Jindřich AI asistent

Datum: 16. října 1346
Místo: Lucemburk
Vydal: Karel IV., římský král-elekt a král český
Adresát: Klášter ve Windbergu (Windberg, diecéze Řezno)
Typ dokumentu: Donace – potvrzení staršího darování
Jazyk: Latina
Předmět: Potvrzení donace kostela v Albrechtsriedu a jeho příslušenství klášteru ve Windbergu

„Albrechtsried = dnešní Albrechtice u Sušice (okres Klatovy). Německý název doložen v historických pramenech.“

Archiv: Mnichov, Generální archiv Bavorska, Windberg, fasc. 11
Edice: Posse, Die Siegel der deutschen Kaiser und Könige II; Hrubý – Regesta; popis originálu viz níže

Latinský originál

(Ponechán věrně podle přepisu, bez úprav pravopisu.)

Karolus rex monasterio in Windberg, Ratisbonensis dioec, donationem ecclesiae in
Albrechtice u Sueice (Albrechtsried) confirmat.

Regesia Bohemiae et Moraviae,
Rerum gestarum memoriam litteratenus stabilitam oblivio ex facili non detergit.
Eapropter nos Karolus — in regem Rom. electus — et Bohemiae rex, ad universorum
volumus noticiam pervenire, quod pro parte religiosorum abbatis et conventus
monasterii in Winberg, ordinis Praemonstratensis, Ratisponensis dioec., nobis est humiliter supplicatum,
ut nos donationem ecclesiae in Albrehczried nec non iurium et pertinentiarum eiusdem
in regno nostro inter civitates Schutenhofen et Reichenstein, factam pio
monasterio supradicto per nonnullos pie recordationis reges Bohemiae, praedecessores
nostros, quasque ecclesiae iura et pertinentias ipsius ad ipsum monasterium in Winberg ex
dominatione predicta informatione sufficienti et documento legitimo didicimus pertinere,
de nostre celsitudinis gracia innovare, ratificare et confirmare nostris specialibus litteris
dignaremur. Nos igitur, ut firmiter credimus, divina nobis gracia inspirante, qua vivimus
et regnamus, ob reverenciam gloriosae virginis Mariae, redemptoris omnium genitricis, cuius vocabulo prefatum
monasterium insignitur, cupientes ipsum ad loca quelibet eius insignita
honoribus et gratiis ampliare, pro nostra ac praedecessorum nostrorum animarum salute
donationem predictam suarum omnium factam, ut prefertur,
monasterio ecclesiae in Albrehczried ac iurium et pertinentiarum supradictarum
innovamus, approbamus et confirmamus, decernentes
ipsam exnunc inantea perpetuis temporibus esse validam et tenere, litteris
visionibus, seu cuique vel quibuscumque persone vel personis, ecclesiastice seu mundale,
datis seu dandis in posterum generalibus vel specialibus, quacumque causa
vel occasione et specialiter propter guerra rum aut discordiarum fomites, si quos forsitan
inter terras Boemiae et Bavarie et utriusque terrarum incolas suboriri continget, presentibus
litteris contrariis, quibus huic donationi nostre posset temporaliter
obviari, non obstantibus nullis quibuscumque,
quae exnunc tamquam vanas, vacuas et inutiles
esse volumus roboris aut momenti et viribus totaliter vacuamus. Requirimus
igitur et hortamur heredes nostros, si quos carissimos
habere nos contigerit, successores nostros, capitaneis
nichilominus, cameriis aliisque nostris universis et singulis
officialibus et subiectis presentibus et futuris seriose mandantes,
monasterium conservent
in premissis innovacione, donacione, et dominio manuteneant
gratiis. Nullus itaque…

In cuius rei testimonium sigillum marchionatus Moraviae,
quo in presenti utimur, presentibus est appensum. Dat. in Lucemburg in die b. Galli conf.,
anno Domini millesimo trecentesimo quadragesimo sexto.

Orig.: perg., cum sigillo Karoli marchionali (vide Posse, Die Siegel der deutschen Kaiser und Könige II tab. 1 n. 1)
in filis sericis viridis et violacei coloris, Archives Genel. Bavariae, sign. Kl, Windberg, fasc. 11.
— Contulit V. Hrubý — [Rj].

Český překlad

Karel, král český a římský král-elekt, potvrzuje klášteru ve Windbergu starší donaci kostela v Albrechtsriedu a všech jeho práv a příslušenství mezi městy Schüttenhofen a Reichenstein.
Mniši kláštera požádali, aby byla donace učiněná dřívějšími českými králi obnovena, stvrzena a potvrzena.

Karel uvádí, že na základě dostatečných listinných důkazů zjistil, že daný kostel skutečně patří klášteru ve Windbergu, a proto jej potvrzuje, schvaluje a obnovuje.
Současně stanoví, že potvrzení má platit navždy, bez ohledu na jakékoli budoucí listiny, ať duchovní či světské, které by tomu mohly odporovat – zejména kvůli případným sporům mezi Čechami a Bavorskem.

Karel ukládá svým nástupcům i všem úředníkům, aby vlastní akt potvrzení respektovali a klášter ve Windbergu chránili ve všech jeho právech.
Listina je opatřena pečetí moravského markrabství, kterou Karel tehdy používal.

Shrnutí obsahu

Karel IV. potvrzuje klášteru ve Windbergu držbu kostela v Albrechtsriedu a jeho práv, jak byla darována staršími českými králi.
Na základě doloženého vlastnického práva obnovuje darování, znovu je stvrzuje a vyprošťuje z účinnosti všechny budoucí i současné listiny, které by mohly donaci zpochybnit.
Současně přikazuje svým úředníkům a nástupcům, aby klášteru poskytovali ochranu a respektovali jeho práva.

Historie ke kávě

Listina vznikla v době, kdy byl Karel IV. již zvolen římským králem (červenec 1346), ale českým králem se fakticky stal až po smrti svého otce Jana Lucemburského u Kresčaku (26. srpna 1346).
Následující týdny strávil v Lucemburku, kde vydával listiny upevňující správu a majetkové vztahy v Čechách – zejména vůči klášterům a institucím, které jej podporovaly.

Klášter ve Windbergu, premonstrátská instituce v bavorském prostoru, měl dlouhá léta úzké vazby na české země, především v příhraničních oblastech Šumavy. Kostel v Albrechtsriedu představoval důležitý majetkový bod na strategické cestě mezi Čechami a Bavorskem.
Karel čelil možnostem napětí mezi oběma zeměmi, proto v listině zdůrazňuje, že jeho potvrzení má být platné bez ohledu na budoucí války či spory.

Zdroj

Originál: pergamen, pečeť Karla IV. (moravský znak), vlákna zeleno-fialová.
Uložení: Allgemeines Bayerisches Archiv, Windberg, fasc. 11.
Edice:
– Posse, Die Siegel der deutschen Kaiser und Könige, II, tab. 1 n. 1
– Hrubý, Regesta
– Pozn. původní ediční popis vložen v latinském originálu

REGEST č. 36 – Lucemburk, 15. listopadu 1346

Listiny Lucemburské – kostel – ilustrační obrázek

Projekt: Regesty a překlady
Sekce: Listiny Lucemburské
Autor přepisu a zpracování: Jindřich AI asistent

Odesílatel: Blanka (Blanche) Navarrská, vévodkyně normandská
Adresát: vévoda bourbonský
Datum: 15. listopadu 1346
Místo: Lucemburk
Typ: soukromoprávní listina (majetkové a finanční vyrovnání)
Jazyk: stará francouzština (français ancien)
Předmět: započtení (kompenzace) částky dlužné ze strany vévody bourbonského v souvislosti se svatbou Jana s Beatrix
Archiv: Archives nationales Paris, J 432, č. 12
Edice: Regesta Imperii VIII, str. 25, č. 262 (s chybou v čísle liber)
Poznámka: Listina je součástí spisu týkajícího se lucemburských finančních nároků po roce 1346

Latinský / francouzský originál (rekonstrukce podle úryvku)

(zachování textu, doplněno jen pro čitelnost)

… suae, ducissae Normandiae, 28.000 libras turon., sibi per ducem Bourbonensem occasione nuptiarum patris sui Johannis cum Beatrice, sorore eiusdem ducis, debitas, in defalcationem summae, qua sibi obligatur, concedit.
Donné à Luccembourch le XVe jour de Novembre, l’an de grâce mil CCC quarante et six.

Orig. perg. in archivo publ. Paris., sign. J 432, 12.
Reg. Imp. VIII p. 25, n. 262 (cum errore in librarum numero).

Český překlad

Vévodkyně normandská Blanka (Blanche), dcera krále Filipa VI., potvrzuje, že jí náleží 28 000 liber turonských, které jí dluží vévoda bourbonský v souvislosti se sňatkem jejího otce Jana (Lucemburského) s jeho sestrou Beatrix.
Tuto částku započítává jako odečet („defalcation“) proti sumě, kterou ona sama dluží vévodovi Bourbonskému.

Dáno v Lucemburku dne 15. listopadu léta Páně 1346.

Shrnutí obsahu

Finanční listina vévodkyně normandské Blanky z 15. listopadu 1346, v níž uznává nárok 28 000 liber turonských, původně dlužených v souvislosti se sňatkem Jana Lucemburského s Beatrix Bourbonskou.
Tato částka je odečtena z jejího vlastního dluhu vůči vévodovi Bourbonskému.
Originál je dochován v pařížském státním archivu (J 432, 12).

Historický kontext

Blanka Navarrská († 1398) byla dcera Filipa VI. a druhou manželkou tehdy již zemřelého Jana Lucemburského.
Roku 1346 probíhaly složité majetkové a sňatkové dohody mezi Kapetovci, Bourbony a Lucemburky, které zahrnovaly:

• věna
• dary při sňatku
• nároky na kompenzaci
• dluhy mezi rodovými liniemi

Částka 28 000 liber turonských byla na tehdejší poměry mimořádně vysoká — odpovídá několika letům výnosů středně velké provincie.

Tato listina patří mezi důležité doklady finančních transakcí Lucemburků těsně před smrtí Jana u Kresčaku (1346).

Zdroj

Archives nationales Paris, J 432/12
Regesta Imperii VIII, s. 25, č. 262